Část tohoto blogu byla napsána v neděli sedmadvacátého září - den před nečekaným skonáním autorčina milovaného telefonu, což zanechalo nezanedbatelný rozštěp v autorčině srdci, která budíž tomu nedokázala po dobu pár dní přijít psaní článku na chuť. Pokud někdo zvídavý objeví v hlubinách slov časové nesrovnalosti, autorka by mu tímto poděkovala za schovívavost v tomto pro ni neveselém odbobí.
Nemůžu tomu sama uvěřit, že včera o půlnoci odbil přesně měsíc od toho, co jsem se přestěhovala do Londýna! Čas dokáže téct velice zvláštními způsoby, abych vám dala za pravdu. Buď:
a) teče krásně a sladce pomalu (jako třeba během prázdninového července)
b) skáče jako zajíc, co se snaží stihnout maraton za co nejkratší čas (jako během prázdninového srpna)
c) nebo si jen tak utíká, jak se zachce, a než se nadějete, bum a bác, je nový měsíc (jako během tohohle září)
(Jen tak odbočím, pamatuju si, jak mě vždycky na gymplu hrozně bavilo se poslední den každého měsíce loučit s ostatními slovy: "Uvidíme se příští měsíc!" Jako by měly uplynout věky, než se znovu shledáme.)
Á propos, přijde mi to jako před chvílí, ale zároveň před celou věčností, co jsem se choulila v teplém koutku domova!
Pocity nepocity, jsem tady, stáž začala, rozběhla se a pěkně mě rozcvičila, abych si zvykla na plynulý, ale důsledný běh klinických studií.
Na následujících pár řádkách se vám pokusím přiblížit:
moje první dny stáže
co moje stáž obnáší
a jak fungují ty věci, se kterými jsem už lépe obeznámená
To všechno v nevědecky zabaleném balíčku. Hodlám se zdržet používání odborných a přechytralých termínů, slov, které zná jenom užší publikum poté, co si danou oblast vzorně nastuduje, a možná nějací zarputilí šprti, he.
Nemyslím si, že by někoho bavilo něco podobného rázu číst - buďme upřímní, když před vás někdo předloží, řekněme, novinovou stránku s akciemi, a vy jste s nimi v životě nehospodařily, opravdu se s chutí a radostí pustíte do jejich probádání?
Jestli ano, tak máte můj vřelý obdiv, jestli ne.. Tak si můžeme podat ruku, kamarádi, jsme na stejné lodi!
Jste připraveni?
První dny
Ranní vstávání prvního dne jsem měla v malíčku (tímto bych ráda poděkovala časovému rozdílu mezi Prahou a Londýnem, ač hodinovému, vstávání v šest hodin ráno se skrývalo pod přikrývkou sedmé hodiny českého času). Snídaně jako obvykle. Ovesná kaše. Pořádná hrstka ovoce. Čaj. Ale ne moc čaje, jinak bych pak hned chtěla ehm na záchod (má někdo podobný problém?? Nikdy nedopiju svůj ranní čaj, vždycky si ho nechám na odpoledne, tolik ranní tekutiny se moje tělo ještě nenaučilo zvládat). A pak jsem jen čekala a čekala na svou spolubydlící. Chtěly jsme vyrazit v půl osmé, ale ona ještě nebyla připravená. Nakonec jsme vycházely z bytu o deset minut později, abychom na první pracovní den BĚŽELY. (PŘÍSAHÁM, NA TO, ŽE JSEM ZVYKLÁ DOBÍHAT NA AUTOBUS, DO ŠKOLY, VŠUDE, KDE MUSÍM BÝT NA ČAS, JSEM BYLA V TU CHVÍLI NESKUTEČNĚ FRUSTROVANÁ, asi proto, že to byl první den, a já na první dny a důležité události nechodím pozdě, to zase ne. To si schválně nechávám obří předstihy. Asi takhle: Řekněme, že bych měla pohovor v 10 ráno. Od mého místa pobytu by to bylo půl hodiny volné chůze. Chtěla bych tam být o čtvrt hodiny dřív, takže vyrazím ve čtvrt, že jo, ne, ne, musím si říct, před devátou, protože SE ZNÁM, protože před devátou je vlastně čtvrt a možná pár minut po čtvrt, že, ale hlavně to STIHNU.) No, ehm, jak vidíte, trochu to ve mně vřelo.
Ale stihly jsme to na čas, hurá! A pak jsme absolvovaly první díl ze série několika školení a tréninků, které se rozprostřely během následujících čtrnácti dnů. Samozřejmě, za dané situace byly všechna školení i přednášky trochu komplikovanější, někdo přednášel z domova, někde nemohl v ten a ten čas, a tak se musela tahle a tamta přednáška přesunout..(jen tak pro zajímavost, témata, co se probírala: firma jako taková, role jednotlivých pracovníků, bezpečnost, zdravotní rizika, Good Laboratory Practice = jak pracovat v laboratoři, různé zákony týkající se práce v laboratoři, ale také ovládání programů, které se v laborce dennodenně používají). A mezitím jsme postupně pronikaly do tajů klinickostudijní laboratorní práce.
Na honbě za odbornou praxí a jedna zatoulaná čokoláda
Celkem jsme tu čtyři stážisté, každý z nás je v jedné ze čtyřech sekcí laboratoře. První sekce vzorky přijímá a zadává, druhá sekce je analyzuje, třetí testuje, čtvrtá kontroluje.
Teď to zkusím popsat na nějakém lepším příkladu, jak jsem slíbila, abych lépe příblížila, oč se jedná, a nejednalo se jenom o prázdná slova (protože věřím, že to je přesně to, co se vám teď honí hlavou, bože, co to tu žvatlá za nesmysly, a to nám tu slibovala hory doly, sliby chyby).
Představte si, nu, zkusme to třeba s něčím, co každý z nás má rád - čokoládou. Řekněme, že (a teď je všechno pouze a čistě teoretické) máte chuť na 70% oříškovou mléčnou čokoládu se sušenými kousky jahod. A tak někdo shromáždí 100 tabulek zdánlivě 70% oříškové mléčné čokolády se sušenými kousky jahod do jedné místnosti, která je vám plně k dispozici. Jediný problém je, že jedna čokoláda je navenek jako druhá. Všechny vypadají úplně stejně. Jak se ale přesvědčíte o tom, že mají všechny čokolády stejné složení a žádná z nich "nepodvádí"? (Nemusí ani podvádět, třeba si jen myslí, že v sobě opravdu má oříšky a jahody, i když to třeba není pravda..)
Jak se přesvědčíte?
Otestujete jednu čokoládu po druhé.
Vezmete první čokoládu z hromádky, označíte si ji, část odlomíte do jedné misky, část do druhé, zbytek si necháte pro případ, že by vám testování nevyšlo a museli jste testovat znova.
Misku s čokoládou poté přesunete k analýze - chcete zjistit, zda čokoláda opravdu obsahuje oříšky, mléko, jahody - a nebo ne. Řekněme, v tomto případě, že budeme spoléhat na kvalitu našich chuťových buňek a dokážeme s jistojistou pravdivostí rozeznat, zda je čokoláda ta pravá či ne. (S tou 70%-tností by vám už asi opravdu musel poradit nějaký mocnější přístroj). Ochutnáte, zjistíte, zapíšete výsledek do tabulky.
Takhle otestujete všech 100 čokolád.
Můžete teď ale se stoprocentní jistotou říct, že je daná čokoláda 70%, mléčná, jahodami obsypaná, oříškami provoněná? Kde berete tu jistotu, že vaše chuťové buňky ví, co jsou to jahoda? A co oříšek?
V tuhle chvíli přichází na řadu kolega s povoláním "Kontrolor kvality".
70% čokoláda v rukou analýzy aneb o kvalitě polopatě
Kontrolor kvality má totiž zásobu osvědčených 70% mléčno-jahodovo-oříškových čokolád, které jsou, řekněmě, certifikované, že obsahují to, co skutečně mají obsahovat. Tyto produkty si kontrolor uschovává pro případy srovnávání kvality zdánlivých čokolád s kvalitou těchto osvědčených čokolád.
Pokud se kontrolor kvality rozhodne čokoládu otestovat pomocí laboratorního přístroje, ve kterém již dříve testoval certifikátem osvědčené čokolády, může se spolehnout na několik nesmírně důležitých podkladů pro jeho další bádání, a to následovných:
- výsledky certifikátem osvědčené čokolády jsou pravdivé
- výsledky zdánlivé čokolády budou pravdivé za podmínek, že a) přístroj funguje tak, jak má, tedy spolehlivě a přesně b) test, kterým je čokoládá analyzována, je spolehlivý a udává přesné výsledky c) certifikovaná čokoláda prošla testem pod vedením přístroje a získané výsledky byly v rámcích certifikovaných hodnot
V tuto chvíli si může být kontolor kvality na 99% jistý, že výsledky analýzy zdánlivé čokolády, které mu dodá přístroj, jsou pravdivé a přesné.
A díky tomu zjistí, zda daná čokoláda je opravdu 70%/mléčná/jahodová/oříšková.
A něčím takovým se zabývám, poslední dva měsíce pod vedením mé mentorky, i já! Až na to, že místo čokolády se jedná o chemické prvky, krvinky, léky, někdy dokonce i drogy, které se mohou nacházet v tělních tekutinách příslušných dobrovolníků.
Řekněte sami, jak by tohle mohlo pro stážistu jako mě nebýt vzrušující?
O to víc, že se moje první část stáže pomalu blíží ke konci, a postupně se budu přesouvat do části jiné.. Jaké, to zatím nevím, ale jsem si jistá, že i ta bude příjemným překvapením a objevením. :)
Vsuvka: Moje stáž je v té části klinických studií, která se také nazývá "poprvé v člověku" (First In Human). To znamená, že poté, co se otestovalo, zda je lék bezpečný, v jakých dávkách je bezpečný, jaké jsou jeho vedlejší účinky, apod. (pokud o článek, který by se dopodrovněji zabýval tímto tématem, někdo měl zájem, moc ráda ho sepíšu :)), a to nejdříve in vitro (= tedy ve zkumavce) a poté in vivo (= tedy v živém) ve zvířatech, se lék může poprvé testovat na zdravých dobrovolnících. Zdůrazňuji zdravých, tedy takových, co nemají žádné zdravotní problémy (a to se může stát, že někteří dobrovolnící mají zdravotní problémy, o kterých sami ani neví, dokud jejich tělní tekutiny neprojdou příslušnou analýzou v laboratoři, jako je nedostatek bílých krvinek, či málo železa, apod.).
Pozn. na závěr.: Závěrem bych si zmínila, že cokoliv, co jsem v tomto článku zmínila, je myšlenkami studentky na stáži, a ne kvalifikovaného odborníka. Všřím, že mám před sebou ještě hodně velkých kroků, které mi pomohou lépe pochopit a uchopit, proč a jak se které látky testují, proč a jak dané přístroje fungují a tak dále. Článek je pouze sbírkou dojmů, pocitů a vjemů, které první stážové měsíce provázely :)