Vyhledat

Throwback Thursday: Ochutnání Orientation Weeku (12.9. – 16.9.) aneb Harry Potter zblízka

Dnešní článek bude kapánek jiný.. rozhodla jsem se zabrouzdat do tajemných písařských komnat mého prvoročníkového já a přiblížit vám mé tehdejší začátky v novém městě. Snad se při jejich čtení přiučíte i něčemu novému! :)


---


(napsáno 28. září 2018)


Ano, ano, já vím. Už z nadpisu musí všem běžet hlavou, odkdy má týden méně než 7 dní?

Nebojte se, raději to hned na začátek ujasním!


Do Sheffieldu jsem totiž dorazila již ve středu dvanáctého. Abych pravdu řekla, docela pozdě v noci. Můj týden tedy odstartoval až následným rozespalým ránem.


A proč jsi vůbec přijela do města uprostřed týdne? To vám začíná škola tak brzo?


Oficiální týden, kdy je zahájeno učení, čtení, strávení nekonečných hodin v knihovně, pídění se po pravdách a lžích, začíná 24. září. Do té doby se ale studenti účastní ještě dvou významných událostí tzv. Orientation Weeku a Intro Weeku.


Můžeš nám přiblížit, o co vlastně v těchto dvou týdnech jde?


Orientation Week (OW) je událost, která je primárně určena pro mezinárodní studenty, kteří se rozhodli začít studovat na univerzitě v zahraničí, jsou tedy nováčky v novém prostředí na novém místě, daleko od svých domovů. Snaží se je seznámit s místní komunitou, s britským prostředím, kulturou, zpříjemnit jim začátek pobytu v nové zemi.


Během OW se konají nejrůznější akce na způsob „prolomení ledů“ mezi cizími tvářemi (icebreakers), prohlídky a procházky po městě, po univerzitním kampusu, promítání filmů, večerní akce apod.


Já osobně jsem se zúčastnila jedné prohlídky po univerzitním kampusu, která byla primárně určena pro studenty, kteří se budou věnovat STEM oborům (Science, Technology, Engineering, Mathematics), při které nám starší studenti ukázali budovy, do kterých budeme chodit na přednášky (je jich tu spoustu, přičemž každý obor má vybranou paletu svých míst, na která pravidelně chodí), které kavárny v univerzitním kampusu stojí za navštívení, kde je výhodné bydlet v následujících letech. Skvělé na celé takové akci je, že se můžete „otrkaných“ jedinců poptat prakticky na cokoliv, dojmy z jejich studia, z života ve městě, a oni vám upřímně odpoví. Myslím, že to je velký rozdíl oproti Dnům otevřených dveří (zde tzv. Open Days), kdy se každý snaží vehementně ukazovat jen to nejlepší a nad temnějšími stránky se mhouří oběma očima.


Jeden večer na univerzitě promítali Harryho Pottera a Tajemnou komnatu, což jsem si nemohla nechat ujít! Promítání se konalo v posluchárně (auditoriu) v tzv. Students‘ Union.


Students‘ Union – univerzitní budova, najdete v ní prakticky cokoliv, od administrativních kanceláří (Nevíte, jak zaplatit školné? Ubytování? Hledáte brigádu? Potřebujete potvrzení o studiu?), přes kavárny a obchůdky (nejen) s občerstvením (Je libo sendvič? Kávu či čaj? A co si třeba nakoupit suroviny na vaření? Nebo jste dostali „chuť“ na nejnovější model univerzitní mikiny?) až po posluchárny, koutky na studování, či místa na odpočinek.


Druhý díl Harryho Pottera jsem nejčastěji vídávala na videokazetě. Babička mívávala videopřehrávač, a proto jsme se mohli na film koukávat u ní. Tehdy jsem ani neuvažovala o koupení kvalitnější verze filmu, ta stará se mi líbila, měla své kouzlo. Když jsem se tedy v posluchárně pohodlně usadila do sedadla (připadala jsem si jako v kině, opravdu) a film se začal promítat (bez reklam!), nevěřila jsem svým očím ani uším.


Zaprvé: kvalita filmu. Nepamatuji si, že bych někdy druhý díl viděla v takových detailech, s takovou precizností. (Nebo že by to bylo těmi brýlemi, co jsem měla v tu chvíli na nose a které běžně nenosím?)


Zadruhé: zvuk. Nádhera a děsivost v jednom. Hlasy se rozléhaly po všech stěnách posluchárny, slábly a zesilovaly, přicházely z jedné strany a odcházely na druhou stranu, běhaly vám po zádech a mrazivě se zarývaly do kůže. Připadala jsem si, jako bych se ocitla přímo ve filmu, ve středu dění, daleko od univerzitního městečka. Úžasný zážitek, nemám slov a tímto organizátorům znovu děkuji (i když si má slova pravděpodobně nepřečtou, ale můžu přece věřit tomu, že se jim zpráva přenese myšlenkovou korespondencí).

Bradavice, Brada-Bradavice, naučte nás víc! (Photo by Jules Marvin Eguilos on Unsplash)


Vraťme se ale zpátky k Orientation Weeku. Kromě zmíněných nejrůznějších akcích, které jsou vám vřele nabízeny, při něm můžete potkat nové tváře a najít si tak někoho, s kým bude příjemné strávit svůj volný čas, či zavést přínosnou konverzaci. Já jsem měla to štěstí (a asi i odvahu), že jsou při úvodním setkání narazila na rakouskou dívku, která tu nyní studuje jeden rok magisterského programu (magisterské programy tu zpravidla trvají jeden rok), se kterou jsme si rozuměly, a proto jsme pak šly společně jak na promítaní HP, tak na pěší túru do místního národního parku, Peak Districtu.


Zároveň jsme také objevily tzv. Free Shop, se kterým jsem se do té doby nesetkala. Jedná se o akci, při které studenti, co již ukončili své studium, popřípadě studenti, kteří ještě studují, věnují kuchyňské potřeby nejrůznějšího druhu mladším ročníkům. Buď je už nepotřebují, nebo se stěhují do jiných krajin, či mají jiný sebeosobnější důvod, proč už ten talíř/hrneček/pánev nechtějí a vyhodit je by byla malichernost.


Já sama jsem díky Free Shopu objevila pěkný modrý talířek, hrnec na vaření, škrabátko na brambory, hrneček na čaj, příbory a pár skleniček. Přijde mi skvělé, že studenti takové akce pořádají, protože každý si může najít, co potřebuje, co se mu líbí, nemusí za to platit kupu peněz a následně může věci věnovat dalším studentům, kteří se po nich budou v následujících letech shánět.


Samozřejmě že i Free Shop má svá omezení. U každého pomyslného koutku (jeden stůl) stojí člověk, který kontroluje, že jste si z připravené sekce vybrali jen jeden předmět. Důvodem, proč jsou věci hlídané, je to, že poptávka po kuchyňských potřebách, je, jak si dokážete jistě představit, obrovská. Na první akci (celkem byly dvě) jsem dorazila asi půl hodiny po oficiálním zahájení a TAKOVOU FRONTU JSEM JEŠTĚ NEZAŽILA (alespoň ne za podobným účelem). Had se táhl zleva doprava a já neviděla, kde začínala jeho hlava. S částečným zoufalstvím, že už na mě nic nezbyde, jsem se postavila na konec fronty (postupem času se za mnou seřadilo asi dalších deset studentů, ale stejně jsem uvažovala o tom, zda to nemám celé vzdát a vrátit se na kolej). Ale nakonec jsem přece jenom něco objevila! A při druhé akci, která se konala o pár dní později, jsem už byla připravena: Na místo jsem dorazila o půl hodiny dříve (A stejně jsem se musela zařadit do nekonečné fronty! Jak dlouho tam asi ti přede mnou čekali?). Odměnou mi byla štědrá hromádka takřka neponičeného nádobí a dobrý pocit, že jsem sehnala nejnutnější věci k PŘEŽITÍ (věřte mi, bez hrnce, talíře, příborů a hrnečku jsou vaše šance blížící se k běžnému životu, který jste znali doposud, úzce limitované).


Příjemné akce Orientation Weeku byly tedy úspěšně zahájeny.. Alespoň pro mě!


---


A jaký byl váš první týden na univerzitě, pokud si na něj pamatujete?



Pac a pusu,


Děvče ze zámoří

4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše